2. kapitolka

13. května 2011 v 20:29 | Pee |  Nad Zemí
Tak se o5 hlásím! *ruka nahoře*
Máte radost? Těšily jste se? =DD




Danny:
Procházela jsem domem, aniž bych měla určitý cíl. Prostě jsem jen chodila, kam mě nohy vedly, čekala jsem až bude rodina připravena odejít do školy a přemýšlela o sestřiných slovech. Jak bych se ji mohla po tom všemv divit. Vždyť Sara měla pravdu. Nikdo se ji neptal, jestli se chce odstěhovat, nikdo se ji neptal jak se cítí, jestli si zvykne.
Ale pro ni to muselo být strašné. Musela opustit vše, co znala. Své kamarády, možná i svého kluka-počkat, měla Sára vůbec kluka? U téhle myšlenky jsem se zarazila a chvíli o tom přemýšlela.
Sára se stýkala s hodně lidmi, ale já znala jen jejich jména. Nevěděla jsem, co který člověk pro ni přesně znamená.
,,Daniel? Kde zase jsi?" ozval se zezdola haly mámin hlas.
,,Už jdu, mami." odpověděla jsem a metelila po schodech za rodinou.
,,Nemohla bys aspoň do školy nosit slušnější hadry?" zkritizovala mě sestra, která na sobě měla něčekaně světle růžové mini šaty na ramínka, v pase sepnuté mašlí a na nohou bílé balerínky. Já se na ni jen podívala, ale raději jsem její poznámku nekomentovala.
,,Sáro, klid. Nerejpej hned takhle po ránu." komentoval Damian namísto mě a pokračoval.
,,Jestli tu budeme stát ještě chvíli, nestihneme se zapsat."

,,Takže všichni jste mi rozumněly a víte kudy máte jít, ano?" usmála se ředitelka Steelová na mě, Damiana a Sáru.
,,Kdyby něco nevěděly mají pusu a někdo jim určitě poradí, že?" ozvala se mamka a s Jackie v náručí studovala plánek s mimošolními aktivitami.
,,Ano, zdejší studenti jsou milí. Alespoň většina z nich."
,,Skvělé, takž už máme všechno?" zeptala jsem se a vyskočila ze židle, protože mi bylo proti srsti, jak se na mě ředitelka dívala. Nejspíš ji vadilo to oblečení. Ale co. Ať si zvyká. Navíc tady nikde není psáno, že se mají nosit uniformy.
,,Ano, už můžete odejít. Hodina vám začíná za deset minut." zvedla se i ředitelka a spolu s ní zbytek rodiny a s mamkou si potřasly rukou.

Chuck:
Procházel jsem školou, ale měl jsem zase blbou náladu. Takže celý den určitě bude na prd. Tento den nezačal vůbec dobře. Ráno mě probudila několikátá hádka rodičů a o chvilku později jsem se málem rocplácl pod schody, když jsem zakopl o psa. Ještěže schody mají ta zábradlí.
A teď? Spousta spolužáků se na mě dívala s úsměvem širokým jak nejvíc to šlo, ale Bena není nikde vidět.
S kým se zapoměl tentokrát?
,,Chucku!" ozval se pisklavý hlas a já se ani nemusel otáčet, abych věděl kdo to je. Alyshia. Ta holka je fakt hrozná. To, že jsem se s ní zahodil na té párty u Melodi, bylo jen z toho důvodu, že jsem byl totálně v lihu a ona vycítila příležitost jak hmě dostat. Ne že bych se tomu bránil, ale kdybych věděl, že mi teď nedá pokoj, odmítl bych ji už tu noc.
,,Chucku, včera jsem ti volala. Nezvedl jsi mi to." vyčítala mi jen, co mě dohonila.
,,Když jsem ti to nezvedl, musel jsem mít důvod." odbyl jsem ji a zahnul na záchody. Tam ta holka snad nevleze.
opřel jsem se o umyvadlo a díval se na svůj odraz v zrcadle. Opravdu jsem vypadal tak hrozně, nebo se mi to zdálo? Opláchl jsem si obličej ve studené vodě, ještě chvíli stál a pak vyšel na chodbu.
Jenže jsem se střetl s dívkou, kterou jsem neznal. Ona do mě jen narazila a šla dál. Jakoby se nic nestalo.
,,Omluva ti nic neříká?" zavolal jsem na ni, ale ona se ani neotočila.
,,To je dneska den debilů, nebo co?" zamumlal jsemsi, ale vydal jsem se dál tím směrem, jako ta holka. Jenže jsem šel pomaleji, takže se mi za chvíly ztratila. Ale stihl jsem si ji prohlédnout.
Byla malá ale dost hubená. Blndýnka, a tipoval bych, že je přírodní blondýna. Ale v jednu chvíli se mi zdálo, že vidím i nějaký ten růžový vlas. Na sobě měla bílou košilku s límečkem, krátké černé džínové šortky s rockerským páskem a punčochy, co se nejspíš daly považovat jen jako módní doplněk. Protože jako normální pučochy, no měly dost velké šestiúhelníkové na sebe navazující díry. Na každé ruce měla omotané náramky. Černé hvězdy k sobě spojené. Malou kabelku do které nacpala nejspíš jen ty nejdůležitější věci, a na nohy obula černo bílé tenisky značky Converse s vyším kotníčkem. A sebou si nesla nějaký štos papírů. Nejspíš rozvrhy a další pomůcky ke studiu.
Bohužel jsem ji neviděl do obličeje ale byl jsem si jist, že až bude opět někde kolem, poznám ji. Taková dívka se na zdejší škole přehlédnout nedá.

Jen pro představu, jak asi Danny vypadala, neumím totiž moc popisovat =))







A tady ty Conversky, taky mám podobný =))














Danny:
Bloudila jsem školou a vypadalo to, že ještě dlouho bloudit budu. Ředitelka nám sice dala plánky, na kterých byla celá škola popsaná, ale můj orientační smysl, není zrovna nejlepší.
Když už jsem si myslela, že se asi vydám hledat znovu ředitelku, padly mi do očí dveře s cedulkou, na které byla shodou okolností napsaná číslice, co patřila mé třídě. Musela jsem se tomu divit, ale jen jsem nadzvedla obočí a zaťukala na dveře, které se otevřely přesně ve chvíly, kdy můj prst sklouzl zpět k papírům, které jsem měla dát učitely.
Otavřel mladík, kterého jsem už dneska potkala na chodbě. Srazily jsem se, ale já šla dál. On na mě ještě zavolal něco o omluvě, ale to už jsem mu nevěnovala svou pozornost a dál jsem hledala v plánku školy cestu ke své třídě. Stály tam a vzájemně jsem se prohlížely, až mi to přišlo blbý a tak jsem si odkašlala a promluvila.
,,Dovolíš?" řekla jsem a snažila se nacpat do třídy.
,,Na co čekáte pane Etwoote? Pusťte slečnu Woodovou a radši se jděte posadit, nebo vám napíšu pozdní příchod." pokáral ho učitel a potom se obrátil ke mě.
,,Jste slečna Woodová, že?"
,,Ano, to jsem." přikývla jsem

Chuck se na ní se zájmem díval. Myslel si, že bude hezká, ale že až takhle.. to nečekal. Kolem krku měla ještě černou kravatu a na uších velké náušnice ve tvaru hvězd, kterých si předtím nevšiml. Ani nemohl. A s tou růžovou se nespletl. Ona opravdu měla růžový pruh vlasů.

Chuck:
,,Ano, to jsem." odpověděla profesoru Ringovi a ten se rozhlédl po třídě.
,,Dobrá, tak mi dejte vaše papíry a posaďte se k panu Fosterovi. Ale kdyby vám nevyhoval, stačí říct a já ho přesunu jinam." Super, to ji nemůže posadit vedle mě? Líp bych na ní viděl a nemusel bych se zbytečně otáčet.
,,A nemohla bych dostat svou vlastní lavici, pane profesore? Víte dost se roztahuju, takže ačkoliv věřím, že bych se lépe seznámila, radši bych seděla sama. Měla svůj klid." namítla a usmála se na něj. Jenže u profesora Ringa narazila, protože on nemá rád, když má někdo námitky proti jeho slovům.
,,Dobrá. Když myslíte. Pane Fostere, buďte gentleman a nech svou lavici slečně Fosterové." Cože? To jako fakt? Co je ta holka zač?
,,A když se mi nechce? Přece jen jsem tu byl první." namítl Ben a ještě víc se rozvalil na židli, jak bylo jeho stylem.
,,Benjamine Fostere, hned se zvedněte a posaďte svůj zadek na jinou židli. Hlavně rychle, ať můžeme začít s vyučováním." řekl profesor a bylo vidět, že hru *škatulata hejbejte se*, neměl nikdy rád. On se nejspíš jen šprtil a šprtil.
Blondýna se usmála a mířila k místu, které bylo za mnou a v té chvíli už volné. Ben si přesedl ke mě. Jen o lavici dopředu.
,,Co je ta holka zač, kruci? Ředitelova dcera? Poslouchá ji naslovo." rozčilovl se Ben, ještě dřív, než jeho zadek padl na tu židli vedle Chucka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama