Závody ve Vesci

20. března 2011 v 22:44 | Pee |  Jednorázovky
Dnes je den, kdy mám závody. Jsem nejlepším běžcem z celé naší školy a jedeme s celým atletickým kroužkem do Vesce. Utkáme se tam s dvanácti školami a jen jedna vyhraje. Budeme to my? Doufám v to.
,,Tak mládeži,nastupovat, čeká nás dlouhý den." řekl nám trenér a my nasedali do školního autobusu.
,,Většina z nás ještě dospávala, protože se závody konaly v 8 hodiny, ale vzhledem k dálce mezi našimi městy, musíme vyjet už v půl sedmé.
,,Máš své šťastné tretry?" zeptala se mě Verča ke které jsem si sedl.
,,No jo. Bez nich by to nešlo."usmál jsem se, celý natěšený až si je obuju a poběžím. Všichni jsme byli natěšení.
Dorazili jsme na místo. Byly jsme tu jako první. A hned k nám přiběhla jedna holčina,nejspíš žačka z téhle školy, a usmála se na nás.
,,Dobrý den. Která vy jste škola?" zeptala se trenéra ale po očku nás sledovala.
,,My jsme Pavlovická základka a je nás plný počet slečno." ona se koukala do svých desem a po chvíli naši školu asi našla,taksi nás odškrtla.
,,Tak já vám ukážu, kde se můžete převléct." vedla nás do spodní budovi,což byla asi tělocvična a tam nás zavedla hend do první šatny nalevo.
,,Tady jsou klíče od dveří, a líče od skříněk jsou uvnitř. Tak je neztraťte." otevřela nám, klíče dala trenérovi a už odcházela. Všichni se nahrnuli do šaten a já ještě chvilku zůstal a díval jsem se jak ladným krokem odchází. Byla nádherná. Měla černé dlouhé vlnité, nejspíš nakulmované vlasy, tílko, ze kterého ji vykukovala ramínka od podprsenky, a opálená kůže a krátké džínové šortky.
,,Přemohla tě tréma?" zeptal se mě Jarouš,když jsem se stále díval směrem kde zmizela.
,,Jak by mohla." řekl jsem,myšlenkama stále u té holky. Existuje láska na první pohled? Já ji teď totiž asi prožívám.
Dneska bylo opravdu krásně. Vyšeljsem z tělocvičny na hřiště a hromadila se tam spousta lidí. Nejspíš další a další školy. Až mi přišlo,že je pro nás pro všechny to hřiště malé.
A pak jsem ji zahlédl. Tu holku, co nás zavedla do šatny. Chtěl jsem s ní promluvit,tak jsem spěchal za ní a cestou jsem vymýšlel vhodnou výmluvu.
,,Ahoj,"oslovil jsem ji a čekalaž se namě otočí.
,,Ahoj, ty jsi.. ty jsi z Pavlovický,že jo? Potřebuješ s něčím poradit?" zaptela semě mile. Ona si pamatuje z jaké jsem školy. To by mohl být dobrý začátek ne?
,,Ne,teda vlastně jo.Jen jsem chtěl vědět,kde najdu nějaký rozpis. Jako v kolik jaká disciplína začne,a v kolik kdo bude na řadě." řekl jsem to první co mě napadlo.
,,Tak ten rozpis visí na okně vedle tebe, ale jestli chceš běhy, jsou celé dopoledne. Nejdřív se běhaj šedesátky, stovky, třístovky,překážky na šedesát,překážky na sto,pak štafety, osmistovky pro holky a pak dvanáctistovky pro kluky. No a čas je neurčitý,protože se může vyskytnout nějaký problém, a ani přesně nevíme kolik vás co poběží." usmála se namě a já si přišeljak trouba. Toho papíru jsem si mohl všimnout.
,,Aha, no tak děkuju. A jak si to všechno můžeš zapamatovat. Já už bych to asi zapoměl. A jak víš, že já běhám?" mrkla se do desek a pak na mě a usmála se.
,,Nepomáhám tu poprvé,víš? Ještě něco potřebuješ vědět?"
,,No asi už nic." řekl jsem ale v duchu jsem si přál, aby mě ještě něco napadlo.
,,Dobrá,tak já už půjdu.Kdybys něco potřeboval,klidně přijď." už už se otáčela, ale ještě jsem ji na chvilku pozdržel.
,,A jak tě najdu?"
,,Podle mích vlasů? Nevím, prostě budeš muset hledat. Každou chvíli jsme na jiném místě. Ale taky jsem dost často na cíli. A když nenajdeš mě,najdeš nakoho jiného s fosforovou páskou. Né všichni ji mají jako pásek, ale je nás lehké najít. Ty pásky svítí i na dálku." naposledy se usmála a už pelášila na druhý konec hřiště. Rzhůédl jsem se po hřišti a fakt jsem viděl asi dvacet tahle označených studentů. A taky jsem zahlédl bývalého spolužáka. Úplně jsem zapoměl, že studuje tady. Seděl na židli ve statu u cílové rovinky-to bude nejspíš ten cíl, a nic nedělal. Tak jsem se k němu rozeběhl, zjistit co nejvíc se dá.
,,Čáu Lukáši," oslovil jsem ho.
,,Ježiš nazdar, takže pořád běháš jo?"
,,No jasně,ale jak to,že ty nejsi v šortkách, ale sedíš tady s tou páskou?" zeptal jsem se protože i on před časem běhal a když ještě chiodil na naši školu běhali jsme spolu štafety.
,,Tak někdy si udělat pauzu musim no. Ne jsem si na tréninku vymknul kotník, tak jediný co mi povolili je,že tady budu pomáhat. Jinak bych byl teď ve třídě." chvilku jsme si povídali a pak přiběhla ta holka.
,,Lukyne,máš tužku?" zeptala se ho a pak koukal na mě.
,,Zas ty?" zakroutila hlavou.
,,Kdy bych tu tužku asi vzal,když nemám ani ty papíry?" zaptal se a ona začla šmátrat v kabele.
,,To není možný. Já tu mám jen pomáhat, né všechno zařizovat. Kdyby se tady stavil Libor, dej mu tohle a ať se mi ozve. Co nejdřív." podala mi vysílačku, protože Lukáš se přehraboval v těch listech,co mu dala. Já jsem koukal, asi dost podivně, protože Lukáše to rozesmálo.
,,Co je, ty vole?" dloubl jsem ho do žeber.
,,Tvůj výraz, takovej chaos je tu normálně. Ale až to všehno začne, bude klid."
,,Aha, hele kdo je ta holka?" zeptal jsem se.
,,To je Denisa. Taková menší organizátorka toho všeho. Jsou tu i starší organizátoři,alejak vidíš ještě nedorazili a chudák Denča dře za ně. Ale já bych řek, že ten všechen stres jí vůbec nevadí. Líbí se ti?"
,,Trochu." přece mu nepřiznám že mě totálně zblbla.
,,Ukaž, já se mrknu kolikátej sem." už jsem hmatal po těch papírech, ale Lukáš mi je nedal.
,,Hej sorry, ale to smimjen já." uchechtl se a hledal mé jméno.
,,Jedeš jako první. Denisa tu bude. A uvidí tě."
,,Tak to abych do toho dal všechno co?" zeptal sem se a dál sme se o ní bavily, dokuď nepřišli i starší organizátoři a já nemusel na start.
Denisa v tom cíli opravdu byla a když jsem doběhl, rozeběhla se za mnou.
,,Potřebuju vědět tvoje jméno."
,,Jsem Tadeáš." odpověděl jsem z těžka a popadal jsem dech.
,,Ale já myslela přijmení. Tohle jim stačit nebude." usmála se a ohla se aby mi viděla do obličeje. Já jsem se narovnal a již s klidným dechem ji řekl své přijmení. Jen co jsem ji ho řekl, odeběhla k cíli a Lukáš zapisoval.
Šedesátky jsem vyhrál, a pak jsem měl dlouho pauzu. Těch běhů bylo totiž hodně. Po nás běželi kluci ještě asi destkrát, pak byly několikrát holky, potom byly stovky, taky několikrát a pak se to opakovalo i u třístovek.
Na překážky už nás bylo o dost míň.
Mezitím, co jsem měl tu pauzu, jsem si našel dost času na sledování Denisy. Dokonce jsem chvíli koukal i na to, jak skáčou do víšky,do dálky,jak hází koulí.. Ale v tom cíli jsem byl nejčastěji. Jednou tam dokonce Denisa neměla svou,,asistentku" jak ji říkala,tak poslala mě, abych ji donesl z bufetu kolu. Původně jsem o žádném bufetu nevěděl, ale pak jsem ho uviděl. Bylo to jen takové malé okno v budově a vykukovali z něj dvě holky, co prodávali všelijaké pití a jídlo. Dokonce měli i párek v rohlíku.
Denisa se občas ulila z toho všeho a chvlikama jsme spolu posedávali na trávě a povídali jsme si. A když jsem musel běhat, běhala podél trati se mnou a povzbuzovala mě. No dobře teď kecám. Povzbuzovala nás všechny.
Má dost dobrou kondičku. Ani se tolik nezadejchala.
Naše škola ty závody nevyhrála. Byli jsme až druzí a holky čtvrté, ale já jsem si to parádně užil. Pokecal jsem s bejvalým,ikdyž teď už není bejvalej, spolužákem a našel jsem chytrou a krásnou holku. A navíc jsme se s našima stěhovali k nim do Vesce, protože táta sekl s prací. A Lukášův táta mu domluvil novou práci u nich ve firmě.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama