Nový Život

20. března 2011 v 22:41 | Pee |  Jednorázovky
Tohle já má první jednorázovka.. mé první dílo,které jsem pro svůj blog před časem vytvořila. Aproto Vás prosím,buďte ke mě hodní..=)
Našla jsem ji až teď..páč jsem přišla na to,že né všechny ,,věci" i tu fungují,tak jak bych chtěla..


Když jsem se ráno brobudila, měla jsem divný pocit, jako kdybych nebyla doma. Zvedla jsem se tedy z postele, která vypadala jako moje i noční stolek a prostě celý pokoj vypadal jako můj. Ale pořád jsem měla divný pocit. Vstala jsem a šla do koupelny, jako obvykle jsem vykonala svou potřebu, a vyčistila si zuby. Pořádně jsem se prohlédla v zrcadle a najednou sem objevila první podivnou věc. Mé vlasy už nebyly čistě blond, ale měla jsem v nich růžové pramínky. Zvlášní, nepamatuji si že bych si obarvila vlasy. Můj obličej byl bledý tak jsem si dala make-up, ale vůbec mi nepomohl. Jako kdyby se smyl hned jak jsem si ho nanesla na tvář. Chtěla jsem použít i řasenku ale zjistila jsem, že už na řasách jednu vrstvu mám. Ale vždyť jsem se včera odličovala nebo ne? Teť mi to teprve došlo, já si ze včera nic nepamatuji. Zkouším si vzpomenout ale pořád nic. Zmatená jsem vyšla z koupelny a šla si zase lehnout, třeba je to jen nějaký sen a já se musím znovu probudit aby bylo vše opět normální.
,,Konečně jsi tady.." teť jsem si až všimla kluka který seděl u mě na mém křesle. Byl hezký, měl tmavě hnědé vlasy, které vypadaly jako černé. Oči měl krásně zelinkavé, ústa dobře tvarovaná, a postavu měl dobře vypracovanou.
,,Co tu děláš ty?" zeptala jsem se toho kluka, když jsem si ho konečně pohlédla.
,,Já jsem tu, abych ti vše vysvětlil, mimochodem jmenuji se Adam." koukala jsem na něj a nechápala jsem.
,,Emma, a co myslíš tím, abys mi vše vysvětlil?"
,,Ale já přeci vím, jak se jmenuješ. Copak ty sis nevšimla, že není vše jako dřív?" co mi to tu říká? no jo, on mluví o tom všem, mém divném pocitu z tohoto pokoje, a nejspíš i o mém vzhledu.
,,No všimla, proč se tu cítím tak divně? Vždyť je to můj pokoj, a proč si nemůžu nanést make-up a mám růžový melír? a jsem příšerně bledá? skoro jako ty? vlastně úplně jako ty, a řasenku už mám, a kdo vlastně jsi?" Teť koukal on, tolik otázek najednou asi nečekal. No jo no, sice jsem byla ještě ze všeho vyjevená ale zeptat jsem se musela,ne?
,,No asi mi nebudeš moc věřit, a bude ti to vše co se ti chystám povědět připadat neuvěřitelné, ale prostě je to tak. A všechny své otázky pochopíš. Před 17ti lety se narodilo v liském světě děvčát-" skočila jsem mu do řeči, nojo má to semnou těžké, klučina.
,,Promiň, lidském? to jako, že je ještě třeba upíří? jako v těch knihách?" povzdechl si
,,Ne není to upíří svět ale je to svět plný bájných bytostí, jako jsou Víli, Elfové a Vílí Princezny. Ty jsi to malé děvčátko o kterém jsem začal mluvit, jenže tvá matka tě musela odložit do lidského světa, protože jsi napůl víla a napůl člověk. Tvá matka je Vílí královna a ty jsi princezna, tvým úkolem je starat se o nemocné tvory, které u nás žijí. Tvoje mamka je už stará a potřebuje aby jsi ji zastoupila, to proto jsem tě musel vyhledat."
,,Ale to mám odejít do vašeho světa a sem se už nikdy nevrátit?" Tuhle otázku, zdá se, čekal.
,,Budeš se muset rozhodnout jestli chceš poznat svou matku a žít s námi, nebo jesli chceš žít u lidí a pokračovat ve svém starém životě. Pokud by ses rozhodla pro lidi, vymažeme ti vzpommínky na toto setkáni, takže si nic nebudeš pamatovat, ale neustále budeš mít divný pocit, budeš to tušit ale nebudeš vědět že se to opravdu může dít. Ale na tvém vzhledu už se nic nezmění, pořád si krásná, dovolil bych si říct, že ještě krásnější nežli dřív, budeš mít světlou pleť, že to ani ten make-up nezakryje, růžové vlasy a řasy budeš mít jako namalované." přemýšlela jsem o jeho slovech a najednou jsem věděla, že to chci, že to chci víc jak to nejtajnější přání, když jsem se mu to chystala říct promluvil
,,Až budeš vědět odpověď na mou otázku, jestli půjdeš semnou, stačí když zavoláš Adame, a buď ano nebo ne.. Já si pro tebe přijdu." A s tím odešel.

Sedla jsem si do křesla od kuď se on neznámo jak a kam vypařil a přemýšlala. Tatínek už mi umřel před 5 lety, a protože jsem neměla jiné příbuzné tak jsem musela sem, do dětského domova. Jistěžě tu mám nějaké kamarády, ale že bych za ně život položila se říci nedá, mě tady u lidí vlastně nic nedrží. Zaváhala jsem a pak jen zvolala:
,,Adame,.. Adame, ano!"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama