Aneta a Koudel..

20. března 2011 v 22:20 | Pee |  Jednorázovky
V době, kdy jsem tuto povídku psala jsem si ještě říkala Princessa Pee.. ale už jsem z toho vyrostla, založila jsem nový blog a teď vám představuji ty všechny povídky =)
Tak ať sa páčí ;)

V koutku tiché kavárny seděla drobná brunetka s ustaraným výrazem ve tváři a usrkávala ze svého šálku kakao (pozn. aut. taky bych si dala). Očima hypnotizovala dveře a čekala až vejde její kluk.
Dveře se otevřely, ale on to nebyl. Místo něj do kavárny vkráčela vysoká černovláska a hned jak zaplatila své loupáky, namířila si to k Anet.
,,Ahój, ty nejdeš do školy, že tu tak sedíš?" zeptala se jí s úsměvem na tváři, a tak se Anet o jeden také pokusila.
,,Já tam později dorazím. Ale nejdřív se tu musím s někým sejít."
,,S tím tvým tajemným klukem, se kterým chodíš už 17 měsíců a já stále nevím, kdo tím tvým vyvoleným je?" zeptala se s šibalským úsměvem na tváři.
,,No a ještě jeden čas to vědět nebudeš. Neboj brzy ho poznáš. Ale za pět minut ti jede autobus, tak honem Denčo." Denisa se podívala na hodinky a vykulila na ně oči, jak kdyby se pod tímto pohledem měli zastavit. S rychlým mávnutím ruky se sbalila a přímo vystřelila z kavárny.
Ve dveřích se málem potkala s Honzou, tím na kterého čekala Aneta.
,,Ahoj, tak copak je, že to nemůže počkat až po škole?" zeptal se jí hned. Ale ještě než Anet stihla odpovědět byla u nich servírka a ptala se co si dá.
Honza se podíval co má Anet, a na moment se zamračil. Ale pak se mile usmál na mladou servírku a odpověděl jí.
,,Já si dám horkou čokoládu a dva jahodové šátečky. A pro mou přítelkyni přineste sýrovou bulku."
,,Copak se děje? Vypadáš nevyspale, a opět jsi nesnídala." okomentoval její stav.
,,Já vůbec nemám chuť." oponovala
,,Ale něco sníst musíš. Jinak mi tu z mé krásné holky zbyde jen prach. A ani ten prach mi nezbyde, protože tě odvane vítr. Což ovšem hrozí i teď. Anet vždyť jsi strašně pohublá. Držís zase nějakou pubertální dietu? Mě se líbíš taková jaká jsi. Nekaž si zdraví." pokoušel se jí promluvit do duše. Ale to ona epotřebovala. Věděla co dělat. Teda né úplně, ale věděla, že jí diaty za nic nestojí.
,,Honzi, já s tebou musím mluvit o něčem důležitějším než jsem já."
,,Zlato, to mi došlo. Tak mluv." než ale cokoliv řekla přicupitala k nim servírka s čokoládou a šátečky.
,,Honzi budeš to muset sníst sám. Já na to opravdu nemám chuť." začala svou řeč, ale on ji zarazil.
,,Anet, teď tě budu hlídat na každém kroku, jinak mi tu opravdu nevydržíš. Copak se dá přežít jen na kakau? Vždyť jsi nic nejedla ani včera, když jsme byli spolu. Zveřejníme náš vztah a nastěhuješ se ke mě, jo?" povzdychla si a vyklopila mu vše, co původně chtěla hned jak vešel.
,,Fajn, teď mě ale musíš poslouchat. Ráno mi nebylo dobře-a to dnes nebylo poprvé, zvracela jsem a bolelo mě břicho. Tak jsem si došla na gynekologii, jestli se mnou není nějaký problém. Ale to co mi gynekoložka řekla, se dá nazvat různými slovy." začala, ale ve své řeči se ztrácela.
,,Anet, ty mě děsíš, co s tebou je?" zeptal se znepokojený Honza, a vzal ji za ruce.
,,Není to nic moc děsivého. Podle toho z jakého pohledu se na to podíváš." řekla a odmlčela se.
,,Anet, už to konečně vyklop. Chodíš tu kolem horké kaše. A pokud vím říkala jsi, že dneska ještě musíš na praxi. Ale tímhle tempem se tam už nedostaneš." zhluboka se nadechla a celé to shrnula do jedné věty.
,,Jsem těhotná." pozorovala ho, ale on se ani nehýbal. Ztuhnul a koukal a ní jako na zjevení.
,,Nevím jak to udělám nebo uděláme, ale jestli to nechceš dám to k adopci. Ale na potrat nepůjdu. To by mi asi ani teta nedovolila. Teta je proti potratům."
Anetina teta Sylva je totiž její opatrovnicí, protože Anetina matka Klára, otěhotněla nechtěně. Původně chtěla jít na potrat, ale rodiče jí to rozmluvili, a nakonec jí sestra Sylva rozmluvila i adopci a o Anetu se starala sama. Šla kvůli ní znovu na mateřskou a vychovávala ji společně se svým přítelem, se kterým už měli chlapečka Tadeáše.
,,Anet, já nechci aby jsi to dala pryč. Já se o toho prcka chci starat. Sice si myslím, že je brzo abysme byli rodiči, ale jsou i mladší. Navíc je mi už 22, mám stálé zaměstnání, dobrej plat, svůj vlastní byt, to zvládneme." Anet se rozzářily oči, protože ona sama se a to mrně také docela těšila. I přesto, že to zjistila až dnes ráno.
,,Opravdu ho chceš? Já jsem se tak bála, že mě budeš nutit abych šla na potrat. Ale co tvá matka? Ona mě nesnáší."
Jeho matka pracovala v Anetině škole jako mistrová v dílnách. A bohužel ji Anet dostala na praxi. Nevycházeli spolu, ale Koudelová nevycházela s nikým. Neustále jim dávala najevo, že je něco víc a opakovali jim pokaždé, když se splatly, že jsou to malí ubozí červi. Nikdo ji neměl rád, a každý se s ní hádal. Anet asi za všech nejvíc. Když se prvně dozvěděla kdo je matkou jejího Honzi, nemohla tomu uvěřit. Jak taková ženská mohla vychovta takového hodného a milého kluka? To jí opravdu nešlo logicky dohromady.
,,Anet je ti 19, na škole jsi posledním rokem, no vlastně už jen půlrok. Doděláš to, a nastěhuješ se ke mě. Já tě budu vykrmovat, starat se o tebe. Bude to bezvadný život. S láskou jde všechno." povzbuzoval ji.
,,Ale co tvoje matka, Honzi?"
,,Bude se s tím prostě muset smířit. Ale nejprve jí radši řekneme o tom, že spolu chodíme. Až pak jí řekneme že budem mít mimčo. Jestli se s tím nesmíří, je to její chyba. Já s ní potom nebudu chtít mít nic společného. Už takhle do mě rýpe s kým se to pořád tahám. A docela ji to žere. Ví ot tom už nějakou dobu, jen neví, že ty jsi ta kterou tak moc miluju."
,,Taky tě miluju, Honzi." natáhl se k ní, vzal jí za bradu a políbil.
,,Kolik je?"
,,Bude jedenáct. Měli bysme vyrazit, ať ještě stihneš školu, a není na tebe mámá napružená tak moc."
,,To bude stejně."
Došli ruku v ruce k Honzově autu a vydali se k ní do školy. Anet vystoupila a už se s Honzou chtěla rozloučit, ale on taky vystoupil a auto zamkl.
,,Co děláš?" nechápala
,,Jdu s tebou. Oznámíme jí to už dnes. A možná jí řeknem i o miminku,jo? Teda podle toho jak se bude chovat."
,,Dobře, ale kdy jsi se tak náhle rozhodl změnit plán?" jen pokrčil rameny, vzal si její ruku a společně vešli do venkovních dveří. Pak je čekaly schody nahoru a vchodové dveře do dílny.
,,Počkej tu, já pro ní zajdu." Anet se tedy opřela o zábradlí a čekala.

*Mezitím na dílně*

,,Paní mistrová, já potřebuju poradit." zavolala na Koudelovou Míša.
,,A kde vůbec máte slečnu Erganskou?" zeptala se, protože ji vrtalo hlavou, kde ta holka zase je.
,,Ehm, ehm." odkašlal si Honza, když svou matku uviděl.
,,Honzo, co ty tady děláš? Máš nějakej problém? zeptala se ho, když se a něj otočila. A společně s ní se na Honzu otočila všechna děvčata na dílně, a vzdychla nad jeho krásou.
,,Potřebuju s tebou mluvit." řekl jí a vyšel směrem k Anetě. Jeho matka šla za ním.
,,Ale slečna Erganská. No tak převléknout a do práce ne? Na co tady ještě čekáš. Až pro tebe přijede tvůj princ?" začala s urážkami hned jak ji uviděla.
,,Já už jsem se svého prince dočkala paní mistrová." odsekla jí a přitulila se k Honzovi, kterému cukaly koutky.
,,Nebudem se bavit na chodbě." řekla značně vevydená z toho, že její syn chodí s její studentkou.
,,Takže? Proč sis vybral zrovna ji? T ynemáš žádný vkus. To sis nemohl vybrat nějakou hezčí, zručnější-" odříkávala, ale Honza ji přerušil
,,Přestaň ji urážet mami. Táta taky neměl nejlepší vkus a kecal mu snad do toho někdo?"
,,Honzo, takhle se mnou nemluv. Jsem tvá matka."
,,Za chvíli ti Anetu vrátím, ale teď má pokud vím obědovku, tak čau, dokud ti neschladne hlava." řekl jí místo normálního rozloučení.
Seběhli schody a vyšli k Honzovu autu.

*Mezitím na dílně*

,,Holky, tomu neuvěříte. Teď tu byla Aneta a šla s nějakým klukem a mistrovou k ní do mistrovny. Kdo je ten hezou?" holky na ní zíraly a znovu se zamýšlely nad tím co jim teď Kája řekla.
,,Tak proto ho před námi celých 17 měsíců schovávala?" zeptala se Míša, ale spíše to byla řečnická otázka.
,,No a kdo to je? Já ho viděla jen zezadu, ale zadek má fakt hezkej."
,,To je Honza, syn naší mistrový."

*Dole u auta*

,,Matka se zachovala, tak jak jsem tušil. Jen jsem asi doufal, že bych se mohl splést." zanaříkal si Honza Anetě. Ta se opřela zády o jeho auto a obejmula ho.
,,Jo, ale třeba se to časem zlepší. Třeba jí potěší novinka, že bude za chvíli bábou." usmála se Aneta.
,,To bych řekl, že bude npružená ještě víc. Už vidím ten její výraz. Vykulí oči, zrudne a skolí se na zem v hraném šoku. Ten ona umí zahrát dokonale." usmál se Honza, nad tou představou. Příblížil se k Anetě víc, a políbil ji. Líbali se dlouze, dokud je nevyrušil nějaký šum ode dveří. Oba se podívali tím směrem a viděli holky od Anety ze skupiny. Jen co si jich všimli, holky dělali jakoby nic, a *nenápadně* odešli zpátky nahoru do dílny.
,,Měli sme diváky, to zas bude výslech." usmála se Aneta a Honza se přidal.
,,Jo, aspoň se nebudeš nudit. Stejně už si po tak dlouhé době zasloužili vědět, s kým to vlastně chodíš. Teď už to ví." naposledy se políbili a pak Honza odjel zpátky do města a Aneta odešla zpátky na dílnu.
,,Tak nám všechno vyklop." dotírali na ni holky, a tak je dlouho nenapínala.
,,Ale jak ste se vlastě potkaly? a věděli ste oba, že on je její syn a ty její studentka?"
,,Nevěděli sme to. Potkali sme se náhodou v knihovně. Dali sme se do řeči a prostě sme se zamilovali." vyprávěla Aneta.
,,A kolik mu je? a co studuje? a bydlí pořád s tou babou? nebo bydlí sám?"
,,Je mu 22, nestuduje ale maká, a bydlí sám. A možná už dlouho sám nebude." usmála se
,,Páni, a jak to že tam s ním budeš ty?"
,,Já vám řeknu tajemství. Ale nesmíte to říct Koudelce. zatím to totiž nikdo neví." všechny dívky nadšeně kývli a pozorně poslouchali. Jen nikdo netušil, že je za rohem poslouchá i Koudelová.
,,Já jsem dneska zjistila, že jsem těhotná." svěřila se jim a oni koukali s otevřenou pusou.
,,Cože jsi? S mým synem? Já asi dostanu mrtvici." ozvala se mistrová. A vypadala na omdlení. To je ta chvíle o které mluvil Honza.. Pomyslela si..

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mafii Mafii | Web | 17. dubna 2011 v 9:36 | Reagovat

Páni :) pěkný příběh :D a zajímavý nápad...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama