Březen 2011

Věřte-Nevěřte..

28. března 2011 v 20:36 | Pee |  Já Pisálek
Já myslela, že je to sranda.. fakt jsem si to myslela.. ale opak je pravdou..
Abych vysvětlila situaci..
Dnes jsem jela vlakem s bejvalým spolužákem ze ZŠ, no a nějak jsme se bavili, že zhubl.. fakt dost jako..
A on mi říká: Dneska se stavím a půjdem si zaběhat na hřiště.. já se smála, protože jemu něco věřit.. nikdy se nedočkáte.. ale světe divse, on se vážně stavil..
prej: oblíknout a na hřiště, čekam tam.
Já fakt nestihla odpovědět, ale tak jako aby na mě nečekal zbytečně, oblíkla jsem se a fakt jsem šla..
A řekla jsem něco jako: já budu tvůj tichý divák a on mě vytáh, že prej takhle to nejde a ať si vezmu švihadlo a koukám se pořádně rozcvičit.. no tak jsem tedy poslušně šla.
Ale víte jak je to s dechem kuřáka-ikdyž se už omezuju a hodně, pořád s tím mám potíže--velký..
Ale on mi nedovolil se zastavit, no tak jsem to skoušela vydržet.. zastavit jsem se mohla ale s tím, že alespoň budu šlapat na místě.. tak jsem šlapala a pak jsme se dali do běhu.. Jelikož běhy nesnášim, tak je to pro mě utrpení, zvlášť když se zadejchám a zpotím.. ale fakt jsem se snažila, a přišla jsem si jak kdyby to byl můj osobní trenér.. páč to bylo samé udělej tohle a tamto dělej takhle.. fakt makačka, ale bavilo mě to.. je to záhul, ale mám ze sebe lepší pocit.. =)
A ve středu, v sedm večer, prej jdem zase..
No a co Jenda? Klape nám to, a prostě je to super kluk. =)

1.kapitolka

27. března 2011 v 20:49 | Pee |  Nad Zemí
Snad mě neubijete kritickými komentáři, za to, že je děj jiný než-li jaký jste četli na starém blogu..
ale jak jsem již psala, povídky se mi smazaly také, a já s mím neuvěřitelným chaosem, co se povídek týká, si nejsem jista jakou verzi, ze dvou, jsem vám na blog dávala.. tak je tu jiný děj, ale osoby stejné.. snad si zvyknete.. =)


,,Deničku,
docela mě mrzí, že jsem už dlouho nezapsala.. protože můj poslední zápis je o mém *božím* životě, tedy aspoň v té době,no a teď musím vše dohnat. Přitom se toho stalo tolik, že to asi bude na delší čas. Ale tobě to nevadí, že?
A většina mých zápisů se pravděpodobně bude týkat Daniel, že už nevíš kdo to Daniel je? Tak věř, že ani nechceš, ale já ti to i přesto řeknu.
Daniel je pěkná coura," četla Daniel a u slova coura se zastavila. Přečetla ho znovu a nemohla uvěřit, že to o ní sestra napsala. Od toho dne ji nenávidí, to ví, ale až takhle? Daniel to moc mrzí, ale bohužel se stalo a ona už to nevrátí. A teď už by to ani vrátit nechtěla.
,,ano, nepřeklepla jsem se. Napsala jsem to dobře. Ale teď bych ti teda měla podrobněji vysvětlit proč.
Daniela:
Už od školky po ní kluci šílí. Ona si s nimi zahrávala, každému dala pusu, ale dál se prý nikdo nedostal. Dokuď v 16ti nepotkala Jacka. Jednou jsem ji slyšela, jak si s mamkou povídají právě o něm. Daniel se ptala jestli to napoprvé bolí. Já nechápala, co tím myslela, ale jak jsem rostla, pomalu mi to docházelo. No a pak s nim bývala skoro furt. Víkendy trávila u něj, ale přes týden, co byla škola musela být doma.Máma ani táta by ji nedovolily, aby si kvůli klukovi zhoršila prospěch ve škole.
Jenže později, no vlastně před více než rokem, se rozešli. Nějak se pohádali, nebo co a byl mezi nimi konec. Ona jako smutná a ponížená chudinka se nechala Ninou překecat, aby šly společně k jejímu klukovi domu, protože pořádal párty. Jenže Nina musela později odejít a Daniel tam nechala. Ona se zlila jak to prase, a ráno se probudila nahá v posteli Phila.
Skandál, že? Ale oni se dohodli, že tu noc vymažou ze svých pamětí, a budou žít dál své klidné životy.
Jenže s čím nikdo nepočítal, bylo těhotenství.
Svěřila se s tím našim, a oni nejdřív zuřily, že je to hrozný, jak mohla být tak pitomá a podobně. To bylo poprvé, co ji tak sjeli. Ale pak se uklidnili a dohodli se, že to Daniel donosí, mimo domov, a pak to dají k adopci.Protože potrat prý vůbec nepřicházel v úvahu.
Daniela odjela ke strýci a tetě do Jacksonvillu. Dálka, že? Ale jak říkal táta, čím dál bude, tím líp.. Ale špatné na tom všem bylo, že jela i mamka.
No a jak to bylo tady? Co jsme všem řekli? Jelikož nás nenapadlo nic extra, krom mýho návrhu, že má Daniela psychycké problémy-což opravdu má, a je na léčení. Jenže tohle mi u táty neprošlo. Prej by to tady pak měla hrozně těžký a bůhví co ještě táta říkal..
No nic, řekli jsme teda, že jsou na dovolené, ale my jsme museli zůstat, protože nejsme tak dobří ve škole a táta, že musí makat. Fakt na tohle mohli přijít jen naši, ale co no.. Teď ujž o nás asi nikdo neví.
No a Daniela tam byla něco přes čtyři měsíce a mamka pak volala, že rodí předčasně. A porod v osmim měsíci prej není zrovna nejlepší, ale co já tomu rozumím, že..
Doktoři věděli, že chce dát Daniel dítě k adopci, ale i přesto se našla sestřička, která ji mimčo přinesla ukázat. A to byl ten rozhodující moment.
Daniel ruplo v bedně a začla šílet, že nemůže. Že se žádná adopce provádět nebude, protože pak by si to celé vyčítala. Tak se tedy přišlo s novým plánem. Jackie-k ménu něco povím za chvíly, zůstala v naší rodině. Ale né jako Danielina dcera, ale jako naše sestra.
Taťka všem namluvil, že se máma s Daniel vrátí co nevidět a nebudou sami. A když se lidé ptali, proč sme rovnou neřekli, že je mamka těhotná, táta už měl vymyšlenou další výmluvu. Těhotenství bylo rizikové a doktor předepsal klid a čerství vzduch. A proč s ní jela sestra a né táta? No přece proto, že táta měl spoustu práce, a jak se již řekla dříve, Daniel měla nejlepší prospěch ve škole, a tak to pro ni byla dovolená za odměnu.
Nevím, jak ti lidé, ale já bych nám to asi nespolkla..
Teď vysvětlení jména Jackie-ikdyž se vlastně celým jménem jmenuje Daniel Jackie Wood..
Má sestra totiž neví s kým ji má, protože jak říká, v noci s Philem mohli mít ochranu i nemuseli, kdo ví.. Ale taky ji klidně mohla zplodit s Jackem těsně před tím, než se rozešli.
Takže Daniel se jmenuje po Daniel, což je trapné, protože by to mohlo každému dojít, když už jednu Daniel máme, ale na to nikdo nemyslel. A Jackie se jmenuje po Jackovi, protože Daniel moc chce, aby byla jeho. Ikdyž já myslím, že je to jedno.
No a důvod ke stěhování? Máma říká (když Jackie bylo 6 měsíců), že se Jackie Daniele podobá, ikdyž já myslím, že je to fuk, když jsou sestry, né? Takže jsme tedy vzaly roha, tam kde nás nikdo nezná a nikdo nepoznal Daniel jako malou. Jedním slovem SEM. Na druhý konec Ameriky.
Původně jsme měli jít do Jacksonvilu k tetě a strýci, ale nakonec z toho sešlo. A tak jsme tady. V neznámu. Ale za týden začíná škola, tak snad někoho poznáme. Ikdyž už mi nenahradí kamarádky, které jsem měla tak moc ráda, ale už s tím nic nenadělám.
Svým způsobem jsem se s tím smířila, ale Danielu stejně nenávidím. Já bych si na jejím místě něco přečetla o ochraně, nikdy bych se tak neztřískala a nikdy bych si to nenechala. Ikdyž, teď, když je tu Jackie s námi ji mám moc ráda, a nevím co bych dělala, kdyby se ji něco stalo. Ale jak jsem již několikrát napsala, to mi nebrání nenávidět sestru. To ona může za to, že jsme tady. Bez svých přátel a bez toho všeho, co jsme kdy milovali.
Takže to je, můj milí Deníčku asi prozatím vše a teď pádím ven. Poznat krásy tohodle města, jestli nějaké jsou a ty se dobře ukryj. Když byl totiž Damien mladší, no vlastně my všichni, tak se mi hrozně tlemil, že si tě píšu.. A kdyby zjistil, co jsem si sem napsala dnes.. nevím jak by reagoval. On má Danielu totiž moc rád. I za všechny události posledního roku ji chrání a udělal by pro ni cokoliv.
Daniela nejspíš ví, že ji nemám ráda, protože už mezi námi není ten vztah, co býval kdysi, ale co.. může si za to sama.. Tak pa,pa Deníčku Tvá Sára :-*
P.s Buď mým dobrým přítelem." Daniel dočetla poslední slova na rádku a nevěděla, co si o sestřině zápisu má myslet. Tušila, že ji Sára nemá ráda, ale že to bylo až tak silné netušila. Rychle deník položila zpět na stůl, což nebyla moc odbrá schovka, jak Sára psala, a pomalu se vytratila z jejího pokoje. Půodně tam přišla zjistit, jstli s ní nepůjde ven, ale když viděla ten deník.. nedalo jí to. Myslela si, že už si sestra deník nepíše dlouho, ale ona se k němu zase vrátila.
Daniel procházela domem a cítila se hrozně. Sára ji vyčítala odjezd ze svých kořenů. A vlastně měla pravdu. Byla to její chyba, ale jak jinak to měla řešit? Když Jackie miloval, už když se o ní poprvé dozvěděla. Nedokázala by ji jen tak odložit, to prostě nemohla. Z toho by se nejspíš psychicky složila..

Spřátelíš?

22. března 2011 v 22:13 | Pee
Chceš se se mnou spřátelit?
Nemám nic proti..
Stačí když mi napíšeš:
1.kolik je ti:
2.adresu tvého blogu?
3.co tě uměna blogu zaujalo?
4.co chceš na diplom za obrázek?

Proč..?!?!?!?

22. března 2011 v 19:54 | Pee |  Já Pisálek
Já tomu nemůžu uvěřit.. nechci..
Proč se to děje? Proč umírají tak mladí lidé?
Svět je hrozně nespravedlivý..
Uděláš jednu chybu a hned končíš.. je s tebou Ámen..
Už nechci žít ve světě, kde umírají lidé jen tak, na silnici.. chtěla bych, aby lidé umírali jen stářím. Protože to alespoň vítě, že jste proto nic nemohli udělat, že to jednou přijít muselo, ale když někdo umře v autě.. a ikdyž za to může nejspíš sám.. je to strašně bolestivý..
A náhlý, nečekaný..
Člověk tak skvělý, nadšený ze života, rozhodnut si ho naplno užít,by měl být tady na Zemi stále s námi..
A co ti všichni pozůstalí? Zvlášť, když jich máte tolik jako on.
Najednou vám někdo zavolá, že váš blízký měl nehodu a na místě umřel.. to je konec..


Nemám problém já, ale můj život!

20. března 2011 v 23:32 | Pee |  Já Pisálek
Dnešní odpoledne bylo jedno z nejhorších i nejlepších zároveň..
S Jendou sme kritizovali, ale i chválili povídky do soutěže ve které jsem jako porotce.
Strávili jsme nad nimi alespoň 2 hodiny a pak Jendu napadlo pustit si film.
Seděli jsmeu nás na pohovce a koukali jsme na Johanu z Arku s Millou Jovovich, no ale to bych nebyla já,kdybych u toho filmu neusla, že.. Usnuli Jenda a našla nás tu až mamka, takže proběhlo seznámení. Trošku dříve než jsem plánovala, ale když usnete a nestihnete se zdekovat než máti přijde, není se čemu divit..
Chudák Jenda musel podstoupit mámin výslech. Moje matka si prostě jede svou a ptá se jakoby se nechumelilo, až jsem se za ní chvílema styděla. Ale později jsem se styděla a rudla z jiného důvody.
Mamka se ptala Jendy jako jak dlouho se známe,jak vážně to se mnou myslí, kde maká, proč už nechodí do školy, proč bydlí ještě s rodiči.. takových otázek bylo, že se do mé hlavy nevešly, takže jsem většinu zapoměla, ale nakonec si přichystala tu pro ní nejhlavnější otázku.
,,Už jste spolu spali?" zeptala se po chvilce ticha. Jako by se na to nemohla zeptat jen mě. Je jí do toho vůbec něco?
Jendu ta otázka zaskočila, ale s odpovědí moc dlouho neotálel.
Nepustili mě ke slovu a dál se tu potom bavili. Máma totiž měla klid a Jenda se jí nejspíš líbil. Ukazovala mu totiž fotky z dětství, kde já stojím nahá ve vaně, ještě se svím mladším bratrem a chytáme vodu. Tyhle fotky musej rychle z domu..!
Nakonec Jendu ještě pozvala na večeři, že.. ale večeře byla ve stylu pizzy. Bláhově jsem si myslela, že něco ukuchtí a mezitím co bude v kuchyni se s Jendou vypaříme, ale ona mě má jistě přečtenou a tak to vzala přes pizzu. A během jídla ještě přišel tatík. I on se Jendy ptal na mnoho věcí, ale nezdržoval zbytečnýma připomínkama jako mamka..
Tady aspoň vydíte, proč si domů nikoho nevodím. Radši ani kámošky..

A to bylo to super na celém dni ale teď jsem zjistila, že se mi smazal blog.. je to vůbec možné? Aby se smazalbez mého vědomí? Kdyby semi jen smazal blog, tak to beru ale nejhorší je, že nemám ani ty povídky.. v počítači jsem měla jen pár jednorázovek a nějaké úvody k povídkám, ale tuším,že to není ta správná verze. Abyste pochopily, každá povídka má dvě verze, jendnu kterou jsem zveřejŇovala a jednu, kterou jsem psala jen tak pro sebe, abych to měla ve dvojím provedení.
Vždycky jsem si napsala kapitolku a po nějaké době jsem ji smázla nebo zveřejnila, ale teď.. vše si začnu ukládat. Jen to nejdřív všechno musím sepsat. Brácha mi sem hodil články,které byly v compu, ale já mám stejně pocit, že to nejsou ty které jsem připravovala pro vás.. Mám takový dojem, že jsou to ty druhé.
Ale tak pokuď si někdo pamatujete o co šlo v těch, které byly na blogu a které jste četli, napište mi to a já to znovu nějak napíšu... Já to mám totiž pomotaný a nevím co a kde má být.. A už vůbec se mi to nechce psát znovu.
Nejradši bych tento blog zrušila a skončila na dobro, ale to nemůžu, protože vás mám tolik ráda.. a hlavně vaše komentáře..
Ale stejně nemám kontakty na všechna má SB.. nepamatuji si vaše adresy a v tom je ten prblém.. ale budu se snažit udělat co nejvíc, abych vše vrátila do starých kolejí. Což je ovšem nehorázná blbost, protože už nic na tomto blogu nebude jako dříve..

Starosti, starosti a pro změnu Starosti..

20. března 2011 v 23:09 | Pee |  Já Pisálek
Je možné, aby se mi blog smazal sám od sebe? Ne? Tak tomu nerozumím..skuste se někdo podívat na stránku www.whoamiiampee.blog.cz
a co vám to ukáže mi napište prosím.. mě to totiž píše- Blog nenalezen..

Závody ve Vesci

20. března 2011 v 22:44 | Pee |  Jednorázovky
Dnes je den, kdy mám závody. Jsem nejlepším běžcem z celé naší školy a jedeme s celým atletickým kroužkem do Vesce. Utkáme se tam s dvanácti školami a jen jedna vyhraje. Budeme to my? Doufám v to.
,,Tak mládeži,nastupovat, čeká nás dlouhý den." řekl nám trenér a my nasedali do školního autobusu.
,,Většina z nás ještě dospávala, protože se závody konaly v 8 hodiny, ale vzhledem k dálce mezi našimi městy, musíme vyjet už v půl sedmé.
,,Máš své šťastné tretry?" zeptala se mě Verča ke které jsem si sedl.
,,No jo. Bez nich by to nešlo."usmál jsem se, celý natěšený až si je obuju a poběžím. Všichni jsme byli natěšení.
Dorazili jsme na místo. Byly jsme tu jako první. A hned k nám přiběhla jedna holčina,nejspíš žačka z téhle školy, a usmála se na nás.
,,Dobrý den. Která vy jste škola?" zeptala se trenéra ale po očku nás sledovala.
,,My jsme Pavlovická základka a je nás plný počet slečno." ona se koukala do svých desem a po chvíli naši školu asi našla,taksi nás odškrtla.
,,Tak já vám ukážu, kde se můžete převléct." vedla nás do spodní budovi,což byla asi tělocvična a tam nás zavedla hend do první šatny nalevo.
,,Tady jsou klíče od dveří, a líče od skříněk jsou uvnitř. Tak je neztraťte." otevřela nám, klíče dala trenérovi a už odcházela. Všichni se nahrnuli do šaten a já ještě chvilku zůstal a díval jsem se jak ladným krokem odchází. Byla nádherná. Měla černé dlouhé vlnité, nejspíš nakulmované vlasy, tílko, ze kterého ji vykukovala ramínka od podprsenky, a opálená kůže a krátké džínové šortky.
,,Přemohla tě tréma?" zeptal se mě Jarouš,když jsem se stále díval směrem kde zmizela.
,,Jak by mohla." řekl jsem,myšlenkama stále u té holky. Existuje láska na první pohled? Já ji teď totiž asi prožívám.
Dneska bylo opravdu krásně. Vyšeljsem z tělocvičny na hřiště a hromadila se tam spousta lidí. Nejspíš další a další školy. Až mi přišlo,že je pro nás pro všechny to hřiště malé.
A pak jsem ji zahlédl. Tu holku, co nás zavedla do šatny. Chtěl jsem s ní promluvit,tak jsem spěchal za ní a cestou jsem vymýšlel vhodnou výmluvu.
,,Ahoj,"oslovil jsem ji a čekalaž se namě otočí.
,,Ahoj, ty jsi.. ty jsi z Pavlovický,že jo? Potřebuješ s něčím poradit?" zaptela semě mile. Ona si pamatuje z jaké jsem školy. To by mohl být dobrý začátek ne?
,,Ne,teda vlastně jo.Jen jsem chtěl vědět,kde najdu nějaký rozpis. Jako v kolik jaká disciplína začne,a v kolik kdo bude na řadě." řekl jsem to první co mě napadlo.
,,Tak ten rozpis visí na okně vedle tebe, ale jestli chceš běhy, jsou celé dopoledne. Nejdřív se běhaj šedesátky, stovky, třístovky,překážky na šedesát,překážky na sto,pak štafety, osmistovky pro holky a pak dvanáctistovky pro kluky. No a čas je neurčitý,protože se může vyskytnout nějaký problém, a ani přesně nevíme kolik vás co poběží." usmála se namě a já si přišeljak trouba. Toho papíru jsem si mohl všimnout.
,,Aha, no tak děkuju. A jak si to všechno můžeš zapamatovat. Já už bych to asi zapoměl. A jak víš, že já běhám?" mrkla se do desek a pak na mě a usmála se.
,,Nepomáhám tu poprvé,víš? Ještě něco potřebuješ vědět?"
,,No asi už nic." řekl jsem ale v duchu jsem si přál, aby mě ještě něco napadlo.
,,Dobrá,tak já už půjdu.Kdybys něco potřeboval,klidně přijď." už už se otáčela, ale ještě jsem ji na chvilku pozdržel.
,,A jak tě najdu?"
,,Podle mích vlasů? Nevím, prostě budeš muset hledat. Každou chvíli jsme na jiném místě. Ale taky jsem dost často na cíli. A když nenajdeš mě,najdeš nakoho jiného s fosforovou páskou. Né všichni ji mají jako pásek, ale je nás lehké najít. Ty pásky svítí i na dálku." naposledy se usmála a už pelášila na druhý konec hřiště. Rzhůédl jsem se po hřišti a fakt jsem viděl asi dvacet tahle označených studentů. A taky jsem zahlédl bývalého spolužáka. Úplně jsem zapoměl, že studuje tady. Seděl na židli ve statu u cílové rovinky-to bude nejspíš ten cíl, a nic nedělal. Tak jsem se k němu rozeběhl, zjistit co nejvíc se dá.
,,Čáu Lukáši," oslovil jsem ho.
,,Ježiš nazdar, takže pořád běháš jo?"
,,No jasně,ale jak to,že ty nejsi v šortkách, ale sedíš tady s tou páskou?" zeptal jsem se protože i on před časem běhal a když ještě chiodil na naši školu běhali jsme spolu štafety.
,,Tak někdy si udělat pauzu musim no. Ne jsem si na tréninku vymknul kotník, tak jediný co mi povolili je,že tady budu pomáhat. Jinak bych byl teď ve třídě." chvilku jsme si povídali a pak přiběhla ta holka.
,,Lukyne,máš tužku?" zeptala se ho a pak koukal na mě.
,,Zas ty?" zakroutila hlavou.
,,Kdy bych tu tužku asi vzal,když nemám ani ty papíry?" zaptal se a ona začla šmátrat v kabele.
,,To není možný. Já tu mám jen pomáhat, né všechno zařizovat. Kdyby se tady stavil Libor, dej mu tohle a ať se mi ozve. Co nejdřív." podala mi vysílačku, protože Lukáš se přehraboval v těch listech,co mu dala. Já jsem koukal, asi dost podivně, protože Lukáše to rozesmálo.
,,Co je, ty vole?" dloubl jsem ho do žeber.
,,Tvůj výraz, takovej chaos je tu normálně. Ale až to všehno začne, bude klid."
,,Aha, hele kdo je ta holka?" zeptal jsem se.
,,To je Denisa. Taková menší organizátorka toho všeho. Jsou tu i starší organizátoři,alejak vidíš ještě nedorazili a chudák Denča dře za ně. Ale já bych řek, že ten všechen stres jí vůbec nevadí. Líbí se ti?"
,,Trochu." přece mu nepřiznám že mě totálně zblbla.
,,Ukaž, já se mrknu kolikátej sem." už jsem hmatal po těch papírech, ale Lukáš mi je nedal.
,,Hej sorry, ale to smimjen já." uchechtl se a hledal mé jméno.
,,Jedeš jako první. Denisa tu bude. A uvidí tě."
,,Tak to abych do toho dal všechno co?" zeptal sem se a dál sme se o ní bavily, dokuď nepřišli i starší organizátoři a já nemusel na start.
Denisa v tom cíli opravdu byla a když jsem doběhl, rozeběhla se za mnou.
,,Potřebuju vědět tvoje jméno."
,,Jsem Tadeáš." odpověděl jsem z těžka a popadal jsem dech.
,,Ale já myslela přijmení. Tohle jim stačit nebude." usmála se a ohla se aby mi viděla do obličeje. Já jsem se narovnal a již s klidným dechem ji řekl své přijmení. Jen co jsem ji ho řekl, odeběhla k cíli a Lukáš zapisoval.
Šedesátky jsem vyhrál, a pak jsem měl dlouho pauzu. Těch běhů bylo totiž hodně. Po nás běželi kluci ještě asi destkrát, pak byly několikrát holky, potom byly stovky, taky několikrát a pak se to opakovalo i u třístovek.
Na překážky už nás bylo o dost míň.
Mezitím, co jsem měl tu pauzu, jsem si našel dost času na sledování Denisy. Dokonce jsem chvíli koukal i na to, jak skáčou do víšky,do dálky,jak hází koulí.. Ale v tom cíli jsem byl nejčastěji. Jednou tam dokonce Denisa neměla svou,,asistentku" jak ji říkala,tak poslala mě, abych ji donesl z bufetu kolu. Původně jsem o žádném bufetu nevěděl, ale pak jsem ho uviděl. Bylo to jen takové malé okno v budově a vykukovali z něj dvě holky, co prodávali všelijaké pití a jídlo. Dokonce měli i párek v rohlíku.
Denisa se občas ulila z toho všeho a chvlikama jsme spolu posedávali na trávě a povídali jsme si. A když jsem musel běhat, běhala podél trati se mnou a povzbuzovala mě. No dobře teď kecám. Povzbuzovala nás všechny.
Má dost dobrou kondičku. Ani se tolik nezadejchala.
Naše škola ty závody nevyhrála. Byli jsme až druzí a holky čtvrté, ale já jsem si to parádně užil. Pokecal jsem s bejvalým,ikdyž teď už není bejvalej, spolužákem a našel jsem chytrou a krásnou holku. A navíc jsme se s našima stěhovali k nim do Vesce, protože táta sekl s prací. A Lukášův táta mu domluvil novou práci u nich ve firmě.


Baruška Valentajna neslaví

20. března 2011 v 22:43 | Pee |  Jednorázovky
ní a nezapomeňte komentovat ;-)


Dnes je ten den. Je čtrnáctého února a všechny země slaví svátek zamilovaných. Výzdoba ve výlohách je růžová a srdíčková a obchody plné lidí, shánějících nějaký pěkný dar pro své milé protějšky.
A v jednom z nich se nacházel i Marián a vybíral vhodný dárek pro svou Barušku. Prošel už několik obchodů, ale stále netrefil na nic, co by se jí mohlo zalíbit. Všude měli plyšáky, hrníčky polštářky,.. ale jen s valentýnským tématem. A to on nechtěl. Věděl totiž, že ona Valentýn neslaví. Jeho Baruška nepotřebovala nějaký americký svátek, aby mu vyznala svou lásku. Ona mu ji vyznávala denně. A myslela si, že by to takhle mělo být u všech párů.
A proto ji Marián tolik miloval. Byla jiná než-li ostatní dívky, byla svá. Ale i přes to ji chtěl, na tenhle svátek všech zamilovaných něco dát. Vždyť je to přeci pěkné.

Marián už chtěl z obchodu odejít, protože ho nic nezaujalo, když v tom se venku rozezněla pomalá romantická hudba. Marián se usmál a naposledy se rozhlédl po obchodu, jestli ho něco nezaujme teď, z jiného úhlu pohledu. A také, že ano. Hned u kasy se na stojanu otáčely polštáře. A na tom jednom byl nápis:

*Valentýn? Je jen zbytečný svátek, protože každý den s tebou je jedinečný a stojí za to, abych ho žil naplno..*

Mariánovi se ten nápis zalíbil a šel se podívat blíž.
Polštářek byl ve tvaru srdce, ale místo toho, aby byl růžový, byl fialový. Prostý a obyčejný. Jen ten nápis ho dělal zajímavým. A proto Marián neváhal, než mu ho někdo sebere a šel s ním k prodavačce.
,,Skvělý výběr." usmála se na něj a ještě mu ho zabalila do krabičky,která byla zdarma. Obvykle se za ní platilo, ale když je ten Valentýn..
Marián byl šťastný, že našel vhodný dárek, protože ten polštář mu mluvil přímo z duše. Jako by tam čekal až si pro něj přijde. .

Koho Milovat..?

20. března 2011 v 22:42 | Pee |  Jednorázovky
Miluj muže, který ti neříká, že jsi "sexy", ale že jsi krásná!
Toho, který ti zavolá zpátky, když jsi to ty položila.
Toho, který zůstane vzhůru jen proto, aby tě viděl spát.
Toho, který líbá tvé čelo.
Toho, který tě chce ukázat celému světu, i když nejsi zrovna miss.
Toho, kterému je úplně jedno, jestli jsi časem ztloustla nebo zhubla.
Toho, který říká: "Co si dáš, broučku? Já vařím."
Toho, který tě před svými přáteli vezme za ruku.
A toho, který tě představí svým přátelům se slovy: "Tak to je ona."
Miluj ho, protože on miluje tebe a bude tě zřejmě milovat navždy.

Nový Život

20. března 2011 v 22:41 | Pee |  Jednorázovky
Tohle já má první jednorázovka.. mé první dílo,které jsem pro svůj blog před časem vytvořila. Aproto Vás prosím,buďte ke mě hodní..=)
Našla jsem ji až teď..páč jsem přišla na to,že né všechny ,,věci" i tu fungují,tak jak bych chtěla..


Když jsem se ráno brobudila, měla jsem divný pocit, jako kdybych nebyla doma. Zvedla jsem se tedy z postele, která vypadala jako moje i noční stolek a prostě celý pokoj vypadal jako můj. Ale pořád jsem měla divný pocit. Vstala jsem a šla do koupelny, jako obvykle jsem vykonala svou potřebu, a vyčistila si zuby. Pořádně jsem se prohlédla v zrcadle a najednou sem objevila první podivnou věc. Mé vlasy už nebyly čistě blond, ale měla jsem v nich růžové pramínky. Zvlášní, nepamatuji si že bych si obarvila vlasy. Můj obličej byl bledý tak jsem si dala make-up, ale vůbec mi nepomohl. Jako kdyby se smyl hned jak jsem si ho nanesla na tvář. Chtěla jsem použít i řasenku ale zjistila jsem, že už na řasách jednu vrstvu mám. Ale vždyť jsem se včera odličovala nebo ne? Teť mi to teprve došlo, já si ze včera nic nepamatuji. Zkouším si vzpomenout ale pořád nic. Zmatená jsem vyšla z koupelny a šla si zase lehnout, třeba je to jen nějaký sen a já se musím znovu probudit aby bylo vše opět normální.
,,Konečně jsi tady.." teť jsem si až všimla kluka který seděl u mě na mém křesle. Byl hezký, měl tmavě hnědé vlasy, které vypadaly jako černé. Oči měl krásně zelinkavé, ústa dobře tvarovaná, a postavu měl dobře vypracovanou.
,,Co tu děláš ty?" zeptala jsem se toho kluka, když jsem si ho konečně pohlédla.
,,Já jsem tu, abych ti vše vysvětlil, mimochodem jmenuji se Adam." koukala jsem na něj a nechápala jsem.
,,Emma, a co myslíš tím, abys mi vše vysvětlil?"
,,Ale já přeci vím, jak se jmenuješ. Copak ty sis nevšimla, že není vše jako dřív?" co mi to tu říká? no jo, on mluví o tom všem, mém divném pocitu z tohoto pokoje, a nejspíš i o mém vzhledu.
,,No všimla, proč se tu cítím tak divně? Vždyť je to můj pokoj, a proč si nemůžu nanést make-up a mám růžový melír? a jsem příšerně bledá? skoro jako ty? vlastně úplně jako ty, a řasenku už mám, a kdo vlastně jsi?" Teť koukal on, tolik otázek najednou asi nečekal. No jo no, sice jsem byla ještě ze všeho vyjevená ale zeptat jsem se musela,ne?
,,No asi mi nebudeš moc věřit, a bude ti to vše co se ti chystám povědět připadat neuvěřitelné, ale prostě je to tak. A všechny své otázky pochopíš. Před 17ti lety se narodilo v liském světě děvčát-" skočila jsem mu do řeči, nojo má to semnou těžké, klučina.
,,Promiň, lidském? to jako, že je ještě třeba upíří? jako v těch knihách?" povzdechl si
,,Ne není to upíří svět ale je to svět plný bájných bytostí, jako jsou Víli, Elfové a Vílí Princezny. Ty jsi to malé děvčátko o kterém jsem začal mluvit, jenže tvá matka tě musela odložit do lidského světa, protože jsi napůl víla a napůl člověk. Tvá matka je Vílí královna a ty jsi princezna, tvým úkolem je starat se o nemocné tvory, které u nás žijí. Tvoje mamka je už stará a potřebuje aby jsi ji zastoupila, to proto jsem tě musel vyhledat."
,,Ale to mám odejít do vašeho světa a sem se už nikdy nevrátit?" Tuhle otázku, zdá se, čekal.
,,Budeš se muset rozhodnout jestli chceš poznat svou matku a žít s námi, nebo jesli chceš žít u lidí a pokračovat ve svém starém životě. Pokud by ses rozhodla pro lidi, vymažeme ti vzpommínky na toto setkáni, takže si nic nebudeš pamatovat, ale neustále budeš mít divný pocit, budeš to tušit ale nebudeš vědět že se to opravdu může dít. Ale na tvém vzhledu už se nic nezmění, pořád si krásná, dovolil bych si říct, že ještě krásnější nežli dřív, budeš mít světlou pleť, že to ani ten make-up nezakryje, růžové vlasy a řasy budeš mít jako namalované." přemýšlela jsem o jeho slovech a najednou jsem věděla, že to chci, že to chci víc jak to nejtajnější přání, když jsem se mu to chystala říct promluvil
,,Až budeš vědět odpověď na mou otázku, jestli půjdeš semnou, stačí když zavoláš Adame, a buď ano nebo ne.. Já si pro tebe přijdu." A s tím odešel.

Sedla jsem si do křesla od kuď se on neznámo jak a kam vypařil a přemýšlala. Tatínek už mi umřel před 5 lety, a protože jsem neměla jiné příbuzné tak jsem musela sem, do dětského domova. Jistěžě tu mám nějaké kamarády, ale že bych za ně život položila se říci nedá, mě tady u lidí vlastně nic nedrží. Zaváhala jsem a pak jen zvolala:
,,Adame,.. Adame, ano!"

Aneta a Koudel..

20. března 2011 v 22:20 | Pee |  Jednorázovky
V době, kdy jsem tuto povídku psala jsem si ještě říkala Princessa Pee.. ale už jsem z toho vyrostla, založila jsem nový blog a teď vám představuji ty všechny povídky =)
Tak ať sa páčí ;)

V koutku tiché kavárny seděla drobná brunetka s ustaraným výrazem ve tváři a usrkávala ze svého šálku kakao (pozn. aut. taky bych si dala). Očima hypnotizovala dveře a čekala až vejde její kluk.
Dveře se otevřely, ale on to nebyl. Místo něj do kavárny vkráčela vysoká černovláska a hned jak zaplatila své loupáky, namířila si to k Anet.
,,Ahój, ty nejdeš do školy, že tu tak sedíš?" zeptala se jí s úsměvem na tváři, a tak se Anet o jeden také pokusila.
,,Já tam později dorazím. Ale nejdřív se tu musím s někým sejít."
,,S tím tvým tajemným klukem, se kterým chodíš už 17 měsíců a já stále nevím, kdo tím tvým vyvoleným je?" zeptala se s šibalským úsměvem na tváři.
,,No a ještě jeden čas to vědět nebudeš. Neboj brzy ho poznáš. Ale za pět minut ti jede autobus, tak honem Denčo." Denisa se podívala na hodinky a vykulila na ně oči, jak kdyby se pod tímto pohledem měli zastavit. S rychlým mávnutím ruky se sbalila a přímo vystřelila z kavárny.
Ve dveřích se málem potkala s Honzou, tím na kterého čekala Aneta.
,,Ahoj, tak copak je, že to nemůže počkat až po škole?" zeptal se jí hned. Ale ještě než Anet stihla odpovědět byla u nich servírka a ptala se co si dá.
Honza se podíval co má Anet, a na moment se zamračil. Ale pak se mile usmál na mladou servírku a odpověděl jí.
,,Já si dám horkou čokoládu a dva jahodové šátečky. A pro mou přítelkyni přineste sýrovou bulku."
,,Copak se děje? Vypadáš nevyspale, a opět jsi nesnídala." okomentoval její stav.
,,Já vůbec nemám chuť." oponovala
,,Ale něco sníst musíš. Jinak mi tu z mé krásné holky zbyde jen prach. A ani ten prach mi nezbyde, protože tě odvane vítr. Což ovšem hrozí i teď. Anet vždyť jsi strašně pohublá. Držís zase nějakou pubertální dietu? Mě se líbíš taková jaká jsi. Nekaž si zdraví." pokoušel se jí promluvit do duše. Ale to ona epotřebovala. Věděla co dělat. Teda né úplně, ale věděla, že jí diaty za nic nestojí.
,,Honzi, já s tebou musím mluvit o něčem důležitějším než jsem já."
,,Zlato, to mi došlo. Tak mluv." než ale cokoliv řekla přicupitala k nim servírka s čokoládou a šátečky.
,,Honzi budeš to muset sníst sám. Já na to opravdu nemám chuť." začala svou řeč, ale on ji zarazil.
,,Anet, teď tě budu hlídat na každém kroku, jinak mi tu opravdu nevydržíš. Copak se dá přežít jen na kakau? Vždyť jsi nic nejedla ani včera, když jsme byli spolu. Zveřejníme náš vztah a nastěhuješ se ke mě, jo?" povzdychla si a vyklopila mu vše, co původně chtěla hned jak vešel.
,,Fajn, teď mě ale musíš poslouchat. Ráno mi nebylo dobře-a to dnes nebylo poprvé, zvracela jsem a bolelo mě břicho. Tak jsem si došla na gynekologii, jestli se mnou není nějaký problém. Ale to co mi gynekoložka řekla, se dá nazvat různými slovy." začala, ale ve své řeči se ztrácela.
,,Anet, ty mě děsíš, co s tebou je?" zeptal se znepokojený Honza, a vzal ji za ruce.
,,Není to nic moc děsivého. Podle toho z jakého pohledu se na to podíváš." řekla a odmlčela se.
,,Anet, už to konečně vyklop. Chodíš tu kolem horké kaše. A pokud vím říkala jsi, že dneska ještě musíš na praxi. Ale tímhle tempem se tam už nedostaneš." zhluboka se nadechla a celé to shrnula do jedné věty.
,,Jsem těhotná." pozorovala ho, ale on se ani nehýbal. Ztuhnul a koukal a ní jako na zjevení.
,,Nevím jak to udělám nebo uděláme, ale jestli to nechceš dám to k adopci. Ale na potrat nepůjdu. To by mi asi ani teta nedovolila. Teta je proti potratům."
Anetina teta Sylva je totiž její opatrovnicí, protože Anetina matka Klára, otěhotněla nechtěně. Původně chtěla jít na potrat, ale rodiče jí to rozmluvili, a nakonec jí sestra Sylva rozmluvila i adopci a o Anetu se starala sama. Šla kvůli ní znovu na mateřskou a vychovávala ji společně se svým přítelem, se kterým už měli chlapečka Tadeáše.
,,Anet, já nechci aby jsi to dala pryč. Já se o toho prcka chci starat. Sice si myslím, že je brzo abysme byli rodiči, ale jsou i mladší. Navíc je mi už 22, mám stálé zaměstnání, dobrej plat, svůj vlastní byt, to zvládneme." Anet se rozzářily oči, protože ona sama se a to mrně také docela těšila. I přesto, že to zjistila až dnes ráno.
,,Opravdu ho chceš? Já jsem se tak bála, že mě budeš nutit abych šla na potrat. Ale co tvá matka? Ona mě nesnáší."
Jeho matka pracovala v Anetině škole jako mistrová v dílnách. A bohužel ji Anet dostala na praxi. Nevycházeli spolu, ale Koudelová nevycházela s nikým. Neustále jim dávala najevo, že je něco víc a opakovali jim pokaždé, když se splatly, že jsou to malí ubozí červi. Nikdo ji neměl rád, a každý se s ní hádal. Anet asi za všech nejvíc. Když se prvně dozvěděla kdo je matkou jejího Honzi, nemohla tomu uvěřit. Jak taková ženská mohla vychovta takového hodného a milého kluka? To jí opravdu nešlo logicky dohromady.
,,Anet je ti 19, na škole jsi posledním rokem, no vlastně už jen půlrok. Doděláš to, a nastěhuješ se ke mě. Já tě budu vykrmovat, starat se o tebe. Bude to bezvadný život. S láskou jde všechno." povzbuzoval ji.
,,Ale co tvoje matka, Honzi?"
,,Bude se s tím prostě muset smířit. Ale nejprve jí radši řekneme o tom, že spolu chodíme. Až pak jí řekneme že budem mít mimčo. Jestli se s tím nesmíří, je to její chyba. Já s ní potom nebudu chtít mít nic společného. Už takhle do mě rýpe s kým se to pořád tahám. A docela ji to žere. Ví ot tom už nějakou dobu, jen neví, že ty jsi ta kterou tak moc miluju."
,,Taky tě miluju, Honzi." natáhl se k ní, vzal jí za bradu a políbil.
,,Kolik je?"
,,Bude jedenáct. Měli bysme vyrazit, ať ještě stihneš školu, a není na tebe mámá napružená tak moc."
,,To bude stejně."
Došli ruku v ruce k Honzově autu a vydali se k ní do školy. Anet vystoupila a už se s Honzou chtěla rozloučit, ale on taky vystoupil a auto zamkl.
,,Co děláš?" nechápala
,,Jdu s tebou. Oznámíme jí to už dnes. A možná jí řeknem i o miminku,jo? Teda podle toho jak se bude chovat."
,,Dobře, ale kdy jsi se tak náhle rozhodl změnit plán?" jen pokrčil rameny, vzal si její ruku a společně vešli do venkovních dveří. Pak je čekaly schody nahoru a vchodové dveře do dílny.
,,Počkej tu, já pro ní zajdu." Anet se tedy opřela o zábradlí a čekala.

*Mezitím na dílně*

,,Paní mistrová, já potřebuju poradit." zavolala na Koudelovou Míša.
,,A kde vůbec máte slečnu Erganskou?" zeptala se, protože ji vrtalo hlavou, kde ta holka zase je.
,,Ehm, ehm." odkašlal si Honza, když svou matku uviděl.
,,Honzo, co ty tady děláš? Máš nějakej problém? zeptala se ho, když se a něj otočila. A společně s ní se na Honzu otočila všechna děvčata na dílně, a vzdychla nad jeho krásou.
,,Potřebuju s tebou mluvit." řekl jí a vyšel směrem k Anetě. Jeho matka šla za ním.
,,Ale slečna Erganská. No tak převléknout a do práce ne? Na co tady ještě čekáš. Až pro tebe přijede tvůj princ?" začala s urážkami hned jak ji uviděla.
,,Já už jsem se svého prince dočkala paní mistrová." odsekla jí a přitulila se k Honzovi, kterému cukaly koutky.
,,Nebudem se bavit na chodbě." řekla značně vevydená z toho, že její syn chodí s její studentkou.
,,Takže? Proč sis vybral zrovna ji? T ynemáš žádný vkus. To sis nemohl vybrat nějakou hezčí, zručnější-" odříkávala, ale Honza ji přerušil
,,Přestaň ji urážet mami. Táta taky neměl nejlepší vkus a kecal mu snad do toho někdo?"
,,Honzo, takhle se mnou nemluv. Jsem tvá matka."
,,Za chvíli ti Anetu vrátím, ale teď má pokud vím obědovku, tak čau, dokud ti neschladne hlava." řekl jí místo normálního rozloučení.
Seběhli schody a vyšli k Honzovu autu.

*Mezitím na dílně*

,,Holky, tomu neuvěříte. Teď tu byla Aneta a šla s nějakým klukem a mistrovou k ní do mistrovny. Kdo je ten hezou?" holky na ní zíraly a znovu se zamýšlely nad tím co jim teď Kája řekla.
,,Tak proto ho před námi celých 17 měsíců schovávala?" zeptala se Míša, ale spíše to byla řečnická otázka.
,,No a kdo to je? Já ho viděla jen zezadu, ale zadek má fakt hezkej."
,,To je Honza, syn naší mistrový."

*Dole u auta*

,,Matka se zachovala, tak jak jsem tušil. Jen jsem asi doufal, že bych se mohl splést." zanaříkal si Honza Anetě. Ta se opřela zády o jeho auto a obejmula ho.
,,Jo, ale třeba se to časem zlepší. Třeba jí potěší novinka, že bude za chvíli bábou." usmála se Aneta.
,,To bych řekl, že bude npružená ještě víc. Už vidím ten její výraz. Vykulí oči, zrudne a skolí se na zem v hraném šoku. Ten ona umí zahrát dokonale." usmál se Honza, nad tou představou. Příblížil se k Anetě víc, a políbil ji. Líbali se dlouze, dokud je nevyrušil nějaký šum ode dveří. Oba se podívali tím směrem a viděli holky od Anety ze skupiny. Jen co si jich všimli, holky dělali jakoby nic, a *nenápadně* odešli zpátky nahoru do dílny.
,,Měli sme diváky, to zas bude výslech." usmála se Aneta a Honza se přidal.
,,Jo, aspoň se nebudeš nudit. Stejně už si po tak dlouhé době zasloužili vědět, s kým to vlastně chodíš. Teď už to ví." naposledy se políbili a pak Honza odjel zpátky do města a Aneta odešla zpátky na dílnu.
,,Tak nám všechno vyklop." dotírali na ni holky, a tak je dlouho nenapínala.
,,Ale jak ste se vlastě potkaly? a věděli ste oba, že on je její syn a ty její studentka?"
,,Nevěděli sme to. Potkali sme se náhodou v knihovně. Dali sme se do řeči a prostě sme se zamilovali." vyprávěla Aneta.
,,A kolik mu je? a co studuje? a bydlí pořád s tou babou? nebo bydlí sám?"
,,Je mu 22, nestuduje ale maká, a bydlí sám. A možná už dlouho sám nebude." usmála se
,,Páni, a jak to že tam s ním budeš ty?"
,,Já vám řeknu tajemství. Ale nesmíte to říct Koudelce. zatím to totiž nikdo neví." všechny dívky nadšeně kývli a pozorně poslouchali. Jen nikdo netušil, že je za rohem poslouchá i Koudelová.
,,Já jsem dneska zjistila, že jsem těhotná." svěřila se jim a oni koukali s otevřenou pusou.
,,Cože jsi? S mým synem? Já asi dostanu mrtvici." ozvala se mistrová. A vypadala na omdlení. To je ta chvíle o které mluvil Honza.. Pomyslela si..


Hl. postavy NZ

20. března 2011 v 18:57 | Pee |  Nad Zemí

Daniel Wood (19)Daniel bývala veselá, milá, bezstarostná a velmi oblíbená, ale teď, v nové škole, se snaží být nedostupná,uzavřená a pro všechny tajemná.
Snaži se nikoho si nepustit k tělu, nechce si ublížit.
V New Yorku měla svého kluka a nejlepší kamarádku, jenže je musela opustit. S Ninou se už dlouho neviděla a ani potom netouží,protože by se ji stejně nemohla podívat do očí.
Daniel se na jedné párty opila hned po hádce se svým bývalým přítelem Philem a přestalasekontrolovat. Druhý den se probudila v postely Jacka, přítele Niny. Oba se dohodli, že to nikomu nepoví, že to zůstane jen mezi nimi, ale osud tomu chtěl a ta noc nezůstala bez následků.







Daniel Jackie Wood (7měsíců)
Malá sedmiměsíční sestřička Daniel, Damiana a Sáry.

(Foto nekopírovat!! Je ze soukromého alba)












Damian Wood (21)
Starší bratr Daniel, její opora.
Damien má svou sestry velmi rád a nikomu by nedovolil, aby ji znovu ublížil. Ale jak bude stíhat chránit Daniel a ještě zdrhat před Alyshiou?









Sára Wood (15)
Má svou rodinu ráda,ale sestře Daniel nemůže odpustit,že kvůli ní museli odjet a ona musela opustit kamarádky. Ale také Daniel závidí její krásu, a to, že ji chceš každý kluk kolem kterého projde.
Jinak je milá, slušná, zodpovědná alekdo ví, jak ji změní nová škola?









Chuck Etwoot (20)
Školní hvězda. Je členem školního sboru, má velký talent a je si toho vědom.
Jakmile uvidí Daniel,zatouží po ni. Skusí to na ni přes sbor,ale ona mu né a né podlehnout.
Chuck a jeho kámoš Ben se předhání, kdo ji dostane první. Ale Daniel jakoby zajímala jen škola a jají rodina. Nejednou Chucka napadne jestli není na holky.

Ben Foster (19)
Ben je nejlepší kámoš Chucka. Později se oba spřátelí i s Davidem-jejím bratránkem, a všichni tři tráví spoustu času u nich doma. Daniel to není zrovna moc příjemné, ale snaží se to vydržet.

David Gloover
Bratranec Daniel, Damiana, Sáry a vlastně i malé Jackie.
Má zvrácené choutky a už delší dobu usiluje o Daniel. Jenže ji David odpuzuje.
David skoro vždy dostane to, co chce, ale podaří se mu získat Daniel? Snaží se proti ní použít její tajemství, ale sám dobře ví, že tím ničeho nadosáhne.

Pan a Paní Woodovi
Milují své děti víc než cokoli a kohokoli. To jen kvůli Daniel opustili zajeté koleje a řetěhovali se do Californie.
Pan Wood je milí, občas pěkně střelený ale vždy, když někdo z rodiny potřebuje, zahraje vrbu.
Paní Woodová je tvrdší povahy než-li její manžel, je rozumnější, ale své děti a rodinu miluje stejně jako on.


P.s další fotky dodám později..

Hl.postavy SS

20. března 2011 v 15:51 | Pee |  Sestry Snapeovy
Mia a Pee Snapeovi
Sestry, dvojčata. Každá jiná ale přesto se milují a jedna na druhou nedá dopustit.
Vyrůstají v Detském domově, ale jednou přijde ten den,kdy najdou svého otce a bratra.
Mezi dětmi, spíše puberťáky z domova, jsou velice oblíbené. Mají svou partičku ve které je spousta dívek i chlapců rozdílných povah.
Mia-blonďatá, romantická, přátelská,milá a okouzlující duše. Sní o princi, co si pro ni jednou přijede a odveze ji z domova. Sní o tom, že si spolu založí rodinu a budou vychovávat své malé a roztomilé děti.
Pee-divoká, přátelská, ukecaná a občas drzá brunetka žijící realitou. Svou sestru občas nechápe. Hlavně když se Mia nechá unést svími sny o princi. Pe na prince nikdy nevěřila. A ani nikdy nevěřila na jim podobné kouzelné a pohádkové bytosti.



Harry Potter
Nic netušící kluk žijící s matkou, otcem a bratrem v klidné čtvrti městečka Quikálkov. Je odvážný, hodný, přátelský ale občas dost troufalí.
Jak přijme skutečnost, že jeho rodina není jeho rodina? Že na něj čeká jiná rodina?











Severus Snape
Profesor lektvarů v Bradavicích. Otec Mii a Pee.
Nikdy neměl lehký život, ale teď doufá, že se jeho život změní.
Severus kdysi miloval Lilly a ta mu teď dost schází, ale doufá, že prázdno v jeho srdci brzy zaplní jeho dvě dcery a Harry.
Ale co když nic nevyjde tak, jak si původně plánoval? Co když je Pán Zla stále s nimi a chystá se mu vzít to nejdražší, co má?




Draco Malfoy
Draco to jakožto syn Smrtijeda nemá lehké. Jeho otec doufá, že se brzy stane i on Smrtijedem a bude věrně sloužit pánovi. Ale Draco už teď ví, že o nic takového nestojí.
Nechce, aby o jeho životě a životě těch,které miluje či milovat bude, rozhodoval někdo jiný. A navíc tak špatný.
Jak se Draco vypořádá s těžkým osudem a dívkou, do které se bezhlavě zamiluje?

Představení SS

20. března 2011 v 3:18 | Pee |  Sestry Snapeovy

Stručný děj:
Jedna princezna, druhá rebelka.. Vzhledově stejné, ale povahově rozdílné sestry. A i přesto se mají rády, jako nikdo.
Pee a Mia vyrůstají v domově. Bez matky, bez otce, bez rodiny.
Ale oslavily 17té narozeniny a ještě ten večer mají návštěvu. Přijel chlápek a tvrdí, že je jejich strýčkem.
Holkám vyklopí pravdu o smrti jejich matky a životě jejich otce. Dokonce se dívky dozví, že mají vratra.
Odejdou tedy s Brumbálem do Bradavic a opustí domov?
A jak se jim povede?

Hl. postavy?
Mia a Pee Snapeovy
Harry Potter
Severus Snape
Brumbál a McGonagallová
Draco
Ron, Ginny, Lenka, Neville,..
Voldemort
Lucius Malfoy

Představení SLAN?

20. března 2011 v 2:45 | Pee |  Stará láska, a nerezaví?

Děj:
Mia vychovává svého syna Bena s Harrym Potterem. Ale všichni tři si jsou vědomi toho, že Ben není Harryho.
Ale co tomu bude říkat Benův biologický otec až to náhoduo zjistí?
Odpustí Mie celé to tajemství? A mají ti dva ještě vůbec šanci?
Harry bude zuřit, nebo bude rád?

Hl. postavy
Ben
Draco
Mia
Harry
Lenka
Ginny

Představení povídky TVL

20. března 2011 v 2:33 | Pee |  The Vampire Life

O co jde?
Emm se přestěhuje doměstečka Panorama, kde žije Damon se svým bratrem a přáteli. Emm má hned první den nehodu,ze kteréji Damon pomůže a tak se seznámí.
Emm Damona vyvádí z míry a on dělá věci,které by běžně nedělal.. Jak se jejich vzath bude vyvíjet dále? Co až Emm zjistí Damonovo hrozné tajemství?

Hl. postavy:
Emm
Damon
Stefan
Caroline
Bonnie
Kate
John

Představení povídky NZ

20. března 2011 v 2:14 | Pee |  Nad Zemí





So.. o co go?
Daniel potkal těžký osud, a tak se s celou rodinou přestěhovala do Californie. Bohužel je jí teprve 18, takže musí chodit do školy. Ať chce či ne.
Jak zapadne mezi spolužáky? Zvykne si rychle? A co tak strašného vlastně skrývá, že o tom s nikým jiným než s rodinou nemluví? Ikdyž v rodině se o tom už také nemluví.

Hlavní postavy: Daniel Wood
Chuck Etwood
Damian Wood
Ben Foster
David Wood
Nate Etwood
Sara Wood
Mr. and Mrs. Wood